Proč dnes tolik řešíme otázku rasismu

Když byste se vydali do ulic a zeptali se kolemjdoucích lidí, co je to rasismus, mohl bych se s vámi vsadit, že téměř nikdo by neodpověděl správně. Podle reakcí lidí bychom mohli usoudit, že spíše budou odpovídat na otázku, co je to rasová nesnášenlivost. Právě s tímto pojmem, nejen ve sdělovacích prostředcích, je často pojem rasismu zaměňován. Zatímco rasismus je jakousi teorií či ideologií, která klasifikuje schopnosti a vlastnosti lidí na základě příslušnosti k rase, rasová nesnášenlivost je nenávistí k člověku opodstatněná jen rasovou odlišností. Teorie rasismu nebyla nikdy oficiálně uznána. Dle mého názoru plyne jen ze zabedněnosti a strachu lidí, a v neposlední řadě nikdy nekončící snahy člověka všechno a všechny škatulkovat.

Navštívil jsem pár zemí, kde jsem se setkal s lidmi, kteří jsou odlišní. Byl jsem v Číně, v Turecku, v arabských zemích. A mohu potvrdit, že mé zkušenosti s těmito lidmi jsou velmi dobré a na setkání s nimi budu rád vzpomínat. Rasismus jako ideová teorie je nesmysl. Bohužel lidstvo bylo v historii nejednou svědky naprosto brutálních důsledků rozhodnutí vlivných politiků a vojenských vůdců, kteří se rozhodli teorii rasismu implementovat. Každý z nás absolvoval dějepis na základní škole, takže konkrétní události netřeba rozebírat.

Na planetě jménem Země žije okolo 7 miliard lidí. Žijí v různých podmínkách (mírné pásmo, poušť, pralesy, polární oblasti, apod.), takže je zřejmé a jasné, že budou fyzicky odlišní. Když vedle sebe postavíme člověka ze severu Evropy a z rovníkové Afriky, nebude pro nikoho těžké, kdo má zrak v pořádku, se zúčastnit minikvízu „najdi aspoň pět rozdílů“. Ja také jasné, že geografická diverzita (zeměpisná rozmanitost) určuje alespoň částečně i rychlost vývoje celých populací. Má na to vliv dostupnost vzdělání, nerostného bohatství, ale také do značné míry politické poměry. Tak to prostě je, takže nechme lidi žít, dalo by se velmi jednoduše říct. Jenomže ono to tak jednoduché není.

Není bez zajímavosti, proč se ideologie rasismu objevuje až v podstatě ke konci 19. století a naplno se projevuje ve společnosti až v průběhu 20. století. Přemýšlel jsem, proč tak pozdě? Pokud tedy určitá teorie popisuje stav, který je tu v podstatě tak dlouho, jako je lidstvo samo, proč se otázka rasismu tak moc řeší až dnes? Odpověď je překvapivě jednoduchá – může za to globalizace a stále rychle rostoucí počet obyvatel planety.

Ještě před 200 až 300 lety si jednotlivé populace a kultury žily v klidu ve svých oblastech, na různých kontinentech či ostrovech. Řada z nich o těch ostatních ani nevěděla. Žily si svým tempem, uctívaly svoje tradice, nikdo cizí se k nim nestěhoval a neříkal jim, jak se mají chovat, co mají uctívat, čemu mají věřit.

Dnes je situace úplně jiná. Dnes není problém, aby kdokoliv sedl do letadla a za pár hodin se dostal na druhý konec světa. Dnes máme internet, televizi, satelity, družice. – víme, co se kde děje, kdo kde žije, jaké jsou jejich politické, hospodářské a vojenské poměry. A nebudeme si nic nalhávat, obyvatel je dneska přibližně 2x tolik co v pozdním středověku a jestli se tímto tempem bude lidstvo dál rozmnožovat, planeta Země přestane jako místo pro život tolik lidem stačit a začne boj o místo pro život. Některé oblasti jsou výhodnější, některé méně. Díky extrémům počasí, některé dokonce zanikají a nové i vznikají.

Když si to všechno sečtete, důvod k existenci této teorie, která podporuje nenávist mezi lidmi, je na světě. Člověk má pud sebezáchovy. Sem patří i ochrana domova, našeho místa a jeho bezprostřední okolí, kde žijeme. A pokud se do našeho okolí přistěhuje člověk s jinou barvou pleti, není těžké sklouznout k rasové nenávisti. I když nám ten člověk absolutně nic neudělal – jenom zabírá místo, které bychom jinak pro život využili my sami. A není to jenom bydlení. Týká se to například i práce, či zdravotní péče.

Otázka celosvětové migrace lidí se ještě bude hodně v řadě společností řešit a bude hodně bolet. A ať chceme nebo ne, jsme živí tvorové a i pro nás z globálního hlediska platí, že přežijí ti nejsilnější, tj. ty lidské společnosti, které budou schopny se adaptovat na nové vnímání světa a které budou schopny vyřešit otázku rasismu, respektive multikulturismu, jak se tomu dnes moderně říká. Jednoduché to nebude. Vyžaduje to totiž, aby jednotlivé společnosti mezi sebou dokázaly věcně komunikovat a to je o dost těžší, než na sebe vytáhnout zbraně.

 

Reklamy