Večer pod lampou

vecerpodlampouPrávě se rozsvítila pouliční lampa. Nejprve oranžově zablikala a po chvíli už vydává chladně bílé světlo. Stojí na rohu ulice. Pod lampou jsou dva staré betonové schody. Ten, co je položen níže, je již za ty roky okopán. Na ten druhý minulý týden sprejeři namalovali nápis „Go!“.

Pomalou chůzí se vrací domů po velmi náročném dni. Byl na přijímacím pohovoru, ze kterého nemá příliš dobrý pocit. Na některé otázky nedokázal odpovědět. Nebo spíš nemohl. Sedl si na schody. Uvolnil si kravatu u krku, rozvázal tkaničky u bot a povolil je. Chvíli si odpočine.

Začalo lehce foukat. Po horkém zářijovém dni je to velmi příjemné. Ve vzduchu je už cítit podzim. První opadané listí je větrem převalováno po chodníku sem a tam. V blízkém přístavu je slyšet houkání nákladních lodí. Dělníci rychle přeskládávají zboží do přistavených kamionů za hlasité konverzace všudy přítomných racků.

„Proč chcete odejít ze současného zaměstnání?“ vzpomíná na jeden dotaz z pohovoru. Tato otázka ho opět zaskočila. Nemůže na ni odpovědět. Nemůže jim říct, že zjistil, jak jeho šéf nejspíš jede v nelegálních obchodech s drogami a prostory firmy využívá jako skladiště. Přišel na to náhodou, když hledal nový toner do tiskárny. Ve skladu, v komodě ve třetí zásuvce bylo naskládáno několik balíčků s bílým práškem. Nezkoumal, co to je. Stejně by to ani nepoznal. Šéfovi nic neřekl.

Dlouho přemýšlel, co má udělat. Nakonec se rozhodl, že musí změnit zaměstnání a zapomenout na to, co viděl. Jenomže na každém pohovoru si znovu uvědomí, proč vlastně chce odejít. Není to vůbec jednoduché. Měl by jít na policii a oznámit to?

Setmělo se. Naložené kamiony v přístavu se rozjíždějí do všech stran. Začíná se ochlazovat. Zaváže si tkaničky, zvedne se a vyrazí směrem k domovu. Musí si odpočinout a nabrat síly na další pracovní pohovor. Třeba už bude poslední.

 

Reklamy