Úsměv prosím

O naší expedici Čínou, o našich zážitcích i výborné čínské kuchyni jsem vám už psal. Připravil jsem si tentokrát do rubriky Fotím několik zajímavých fotografií z této cesty. Řekl bych, že fotografie tváří lidí z takových cest, zvláště když jde o mírně odlišnou lidskou rasu, jsou velmi cenným úlovkem. Jednak pro svou „exotičnost“ a také jednoduše proto, že vyfotit tyto lidi, není úplně jednoduché – musíte to udělat tak, aby si vás buď nevšimli a nebo se jich dopředu zeptat, ale počítat s tím, že za to od vás budou chtít zaplatit.

Prodavačka u Velké Čínské zdi. Zrovna dokončovala obchodní transakci s mým kamarádem, takže si vůbec nevšimla, že jsem ji fotil a to hned dvakrát:

usmev1

usmev2

Na nádraží v Pekingu najdete tyto uniformované pomocníky, kteří vám ochotně pomohou s odnosem zavazadel:

usmev3

Mnichů v pohoří Wu Tai Shan jsem potkali opravdu mnoho. Vyfotit je byl obrovský problém, nešlo to ani tajně, ani po dotazu za případnou úplatu:

usmev4

Na ulicích jsme často potkávali spoustu chudých lidí, kteří nás žádali o juan:

usmev5

Prodavaček různých cetek bylo všude dost:

usmev6

V klášterech kromě mnichů se můžete také potkat s mniškami:

usmev7

Některé prodavačky měly slušivé klobouky:

usmev8

Na ulicích často potkáte tzv. sběratele PET lahví. Číňané je odnáší do sběru a dostanou za ně peníze. Leckdy se stanete svědkem, že se dva číňané o jednu láhev poperou:

usmev9

Prodavačky většinou trvají na tom, že vám musí přesně vrátit a tváří se u toho hodně vážně:

usmevA

 

Jak svítí v noci Budapešť

Budova Parlamentu je beze sporu jednou z architektonických dominant historického jádra Budapeště. Jelikož jsme bydleli v hostelu kousek od této skvostné stavby, byla by škoda večer nevyrazit a neudělat pár fotografií. Velkým pomocníkem mi tu byl samozřejmě stativ, bez kterého bych stěží některý z následujících snímků v takové kvalitě pořídil.

Bližíme se k budově parlamentu, podél břehu Dunaje. U všech snímků nastavená citlivost ISO80. Clona u této fotografie F5.6 a doba expozice 4 sekundy:

budapest1

Před Parlamentem se nachází náměstí Kossutha Lajose s pomníkem. Fotografie pořízena se zacloněním F3.2 a dobou expozice opět 4 vteřiny:

budapest2

Pohled na hlavní vchod do Parlamentu z náměstí K. Lajose. Použitá clona F3.6 a doba závěrky nastavena na 2 sekundy:

budapest3

Další z pomníků na náměstí Kossutha Lajose. Zacloněno na F3.4 a expozice trvala 3,5 vteřiny:

budapest4

Další snímek Parlamentu pořízený z ulice Báthory. Clona nastavena na F3.2 s expoziční dobou 1,1 vteřiny:

budapest5

Pohled na kostel sv. Anny na protějším břehu Dunaje s využitím maximálního zoomu na mém fotoaparátu. Hodnota clony je F3.8 a závěrka nastavena na 3.7 vteřiny:

budapest6

Výhled na Hradní galerii tyčící se nad Řetězovým mostem. Clona F3.8, doba expozice 2,5 sekundy:

budapest7

Chodník podél břehu Dunaje využívají k večerním vycházkám nejen zamilované dvojice. V pozadí Řetězový most. Použitá clona F3.6 a expozice trvala 3,1 vteřiny:

budapest8

Detailní záběr Řetězového mostu. Zacloněno na hodnotu F4 a dobu expozice jsem zvolil 1 vteřinu:

budapest9

Na závěr Řetězový most přes řeku Dunaj. Nad mostem nahoře je nasvícena hradní galerie, softwarově ořezáno na poměr 16:9:

budapestA

 

Proč navštívit ostrov Kiži

Ostrov Kiži se nachází v Rusku, konkrétně na Oněžském jezeře v oblasti Karélie. Je dostupný pouze lodí, plavba z přístavu v Petrozavodsku trvá něco málo přes hodinu. Na ostrově Kiži o přibližné rozloze 7 x 0,5 km najdete spoustu dřevěných chrámů, kostelíků a domů. Celá procházka vám zabere přibližně 3 hodiny a pokud vyjde počasí, pak se to fotí přímo samo – dřevěné stavby se samy nabízejí, abyste je vyfotili z různých úhlů a pohledů.

kizi1

Všechny fotky zde zveřejněné jsou pořízeny fotoaparátem Fuji FinePix S9500, většinou s nastavením ISO 80. Bylo odpoledne, krásné slunečné počasí, ostrov a vše na něm hrálo nádhernými barvami. Clonu jsem volil vyšší, abych dosáhl větší hloubky ostrosti a také hezčího barevného vykreslení.

Na úvodním snímku je chrám přeměny a chrám přímluvy, které jsou doménou ostrova Kiži. Vybudovány byly v letech 1714 až 1764. Jsou také známy pod názvy letní a zimní chrám. Zvonice mezi těmito chrámy byla postavena přibližně o 100 let později.

Následující 3 fotografie nabízí 3 různé pohledy na Kostel Lasarova vzkříšení.

kizi2

Podle legendy se nejedná se o původní kostel, byl přesunut z monastýru v Muromu z pobřeží Onežského jezera někdy v 15. století.

kizi3

Je postaven z borovicového dřeva, kupole je z osiky.

kizi4

Na ostrově také najdete větrný mlýn, od kterého je pěkný výhled na oba hlavní chrámy.

kizi5

Všechny dřevěné stavby na ostrově jsou postaveny bez použití jediného hřebíku. Vše do sebe zapadá díky důmyslným klínům a kolíkům.

kizi6

Kupole letního chrámu, který je 37 metrů vysoký, se skládá ze 22 kupolí, zimní chrám jich pak obsahuje 9.

kizi7

Kromě duchovních staveb lze na ostrově také vidět řadu různých statků a farem.

kizi8

Na ostrově Kiži se nám velmi líbilo a atmosféra slunečného odpoledne je nezapomenutelná – zvláště, když se vám povede najít nějaké místo bez turistů.

kizi9

Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se tam, stojí to za to.

 

Jak kotví Aurora

Ti z vás, kteří spatřili světlo světa až po roce 1989 možná teď nechápavě kroutí hlavou a říkají si, co je na této fotce tak zvláštního. Nejspíše nezažili kreslení Aurory v každém ročníku výtvarné výchovy a v hodinách dějepisu jim každý rok nemluvili o nejslavnějším výstřelu Aurory 7. listopadu 1917 ve 21:45, čímž byla zahájena ona „slavná“ Velká Říjnová socialistická revoluce.

aurora

Nikdy bych nevěřil, že Auroru na vlastní oči uvidím, že se budu jednou procházet po její palubě. Když jsme v roce 2008 byli v Petrohradu, tak jsem měl štěstí vlastně hned dvakrát. Poprvé, když jsme se byli na Auroru podívat, tak byla zavřená (probíhala pravidelná údržba). Výhodou bylo, že na ni nebylo ani živáčka a já mohl udělat tuto fotku bez přítomnosti jakýchkoliv turistů na ní. Podruhé už jsem se prošel po palubě a podíval se do podpalubí. Loď je krásně udržovaná, uklizená a čistá.

Teprve až v Petrohradu jsem se dověděl, že křižník Aurora se zúčastnil v roce 1905 významné bitvy v Tichém oceánu u Japonských břehů a že právě toto období bylo tím největším obdobím slávy této lodi, nikoliv VŘSR, jak se nás snažily učebnice dějepisu přesvědčit.

 

Jak se v Turecku krmí holubi

Na svých cestách člověk zažije ledascos. A jsou to věci opravdu chvílemi kuriózní a člověk si stěží dovede představit, že by něco takového zažil u nás doma. Například tato mile vyhlížející stará paní seděla celé dny před mešitou a prodávala zrní pro holuby. Vy jako turisté jste zrní koupili a holuby jste pak nakrmili.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Turci jsou velmi vynalézaví co se týče poctivého výdělku. Potkali jsme parkrát i muže, který nosil pod paží osobní váhu (klasickou, pružinovou, žádný digitál). Vy jste mohli pomocí jeho osobní váhy za příslušnou finanční úhradu zjistit, kolik vážíte. No uznejte, není to originální?

 

Jak v noci svítí mešita

Představte si, že máte za sebou úmornou a velmi dlouhou cestu vlakem. V kupé, které je určeno pro 8 osob s vámi cestuje dalších 12 Turků. Chvíli před půlnocí vystupujete v Istanbulu na vlakovém nádraží po té co absolvujete cestu z Kapadokie téměř 1000 km dlouhou. Jste strašně unavení, přecházíte průchodem pod Galatským mostem a najednou uvidíte Sulimánskou mešitu, jak je nádherně nasvícená. Chvíli váháte, jestli máte sundat ze zad 25kg těžký batoh, který jste před tím jen s obtížemi na záda dávali, vyndat z něj fotoaparát a udělat jednu z posledních fotek na cestě Tureckem, protože zítra ráno už odlétáte domů. Vaháte, vteřinu, dvě, ale pak přece jen je lenost poražena, vy vytahujete foťák a uděláte poslední snímek z vaší výpravy…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Jak zapadá slunce v Hierapolisu

Fotografie západu slunce patří mezi nejvděčnější témata zejména začínajících fotografů. Vždyť slunce se nachází těsně nad obzorem, časově jsme v tzv. zlaté hodině, která je pro dělání fotek z celého dne nejlepší. Vyfotit západ slunce není nijak obtížné, protože příroda za nás všechno vybarví a právě barvy dělají takovou fotku hodně zajímavou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Když jsme byli v Turecku, v ruinách starých lázní Hierapolis, počkali jsme tam až do večera, než zapadlo slunce. Zkoušel jsem různé pohledy a fotek jsem vyfotil obrovské množství. Tuto jsem vybral jako nejvydařenější.

Zastánci postprocessingu možná oprávněně namítnou, proč jsem „neoddělal“ ty telefonní dráty. Já na to dopředu odpovím, že mi tam přijdou zajímavý a proto jsem je tam záměrně nechal, i když pravda bude spíše taková, že ve Photoshopu neumím zatím použít ten správný nástroj a na pár kliknutí dráty odstranit.

Zase ale můžu říct, že fotka je zcela původní, bez jakýchkoliv softwarových úprav.

Foceno foťákem Olympus C-720 UZ. Pro znalé fotografování uvádím EXIF info – clona F5.6, závěrka 1/1000s, ISO 100, ohnisko ekv. 35mm.

 

Jak se žilo a stavělo na Oravě

V létě v roce 2010, když jsem byl se ženou v Roháčích, jsme navštívili Muzeum Oravské dědiny. To se nachází v blízkosti obce Zuberec, několik kilometrů vzdálené od turistické chaty Zverovka, kde jsme byli ubytovaní. Bylo nádherné počasí, jednotlivé objekty se mi sami „nastavovaly“ a přímo „škemraly“, abych je vyfotil. Z velké kupy asi 100 fotografií jsem pro vás vybral z mého pohledu nejpovedenější a nejzajímavější. Díky počasí jsem si mohl dovolit na fotoaparátu nastavit nejnižší citlivost ISO 80, více clonit a takto zjednodušené jsem se mohl soustředit na vlastní kompozice.

Muzeum Oravské dědiny se začalo budovat koncem šedesátých let minulého století. Na místě dnešního muzea nestála původně ani jedna stavba. Většina byla odkoupena od původních majitelů v celém Oravském regionu, rozložena a znovu poskládána na půdě dnešního muzea. Některé stavby byly postavené jako kopie původních staveb (podle dochovaných plánů a dokumentů). Skanzenem protéká horský potok Studená.

 

orava1

Pohled na stavby malých a středních rolnických usedlostí z období kolem roku 1830 v Podbieli. Doba expozice 1/250s při cloně F5.6.

 

orava2

Zvonice z roku 1860 pochází ze Záskalie. Clona nastavena na F5.6, čas expozice 1/140s.

orava3.jpg

Pohled do interiéru domu Želiara ve Bzinách. Želiar byl sluha, který pracoval u svého pána za to, že mu pronajal kousek své půdy. Clona snížena na F2.8, čas expozice 1/45s, s bleskem.

 

orava4.jpg

Na břehu horského potoka Studená se nachází hrnčířská pec z Trstené z roku 1918. Trstenská keramika je ve zdejším kraji velmi oblíbená a sami jsme si nějakou v podobě suvenýrů přivezli domů. Zacloněno opět na F5.6, použitý čas závěrky byl 1/350s.

 

orava5.jpg

Další z menších rolnických usedlostí v Oravské Lesné z roku 1862. Použitá clona F5.6 a rychlost závěrky 1/280s.

 

orava6.jpg

Detail na stavbu dřevěného kostela svaté Alžběty pocházejícího z počátku 15. století ze Zábřeže. Zacloněno na F5.6 a exponováno 1/150s.

 

orava7.jpg

Jeden z největších obytných domů v muzeu Šoltýský (rychtářský) dům pocházející z roku 1828 z Rabčic. Čas závěrky nastaven na 1/200s opět při clonění na F5.6.

 

orava8.jpg

Další z rychtářských domů z roku 1839 z obce Vasiĺovo. Použitá clona F5.6 a rychlost závěrky zvýšena na 1/600s.

 

orava9.jpg

Naproti výše zmíněnému rychtářskému domu se nachází jeden z mála zděných panských domů tzv. Plátenická Kúria z roku 1790. Foceno se clonou F5.6 a časem 1/400s.

 

oravaA

Poslední snímek mlýnu pocházejícho z Novoťe. Použitá clona F5.6 a expoziční čas 1/200s.

 

Jak se žije v Brezoi

Brezoi je malá obec v střední části Rumunska. Ponurá, zašedlá, jeden trhovec nám chtěl prodat meloun – melouny měl vysypané na chodníku, pod nimi kus starého hadru. Spousta domků ve velmi špatném technickém stavu, mezi nimi malé potůčky splašků. Centrální kanalizaci tam podle mě nemají ani dnes, po téměř 10 letech, co jsem tuto fotografii pořídil. Lidé se tu dopravují pomocí koní a povozů. Už když jsme vystoupili z asi 40 let starého autobusu jsem v dálce uviděl tuto rodinku, jak vyráží za prací. Skočil jsem doprostřed silnice, přímo před ně a čekal až se příblíží. Kluci byli zřejmě nadšeni z mého počínání a podle napřažených rukou toho kluka vzadu soudím, že asi v rumunštině na mě volal něco ve stylu „hej, hoď mi ten foťák“ 🙂 Fotografie je bez SW úprav, vyjma převedení do černobílé verze – ta lépe vystihuje atmosféru tohoto bohem zapomenutého místa.

brezoi