Letní bouře

OLYMPUS DIGITAL CAMERASedím na terase. Nohy mám na stole, dopíjím kafé, které mi odpoledne uvařila moje žena. Na stromě vedle chaty se honí dvě malé černé veverky. Je na ně hezký pohled. Pobíhají nahoru a dolu, u toho pískají. Po chvíli je ztrácím z dohledu v koruně stromu. Můj pohled směřuje na okolní trávu. Ta se pod vlivem postupně sílícího větru prohýbá sem a tam. Začíná být velké dusno. Zaregistroval jsem, že zpěv ptáků začíná nějak utichat. Zřejmě i veverky už vycítily, že se něco blíží a raději se schovaly do bezpečí.

Teploměr na terase ukazuje téměř 34 stupně ve stínu. Temné černé mraky na obloze nevěstí nic dobrého. Vypadají dost hrozivě a tak raději překontroluji, zdali je vše v okolí chaty poklizeno a zabezpečeno před deštěm a větrem. Při obchůzce za chatou nacházím u břízy křemenáče. Říkám si, že bude skvělý v bramboračce a tak jej sbírám a odnesu jej do kuchyně.

Vrátil jsem se na terasu. Setmělo se. Vítr už výrazně ohýbá korunami stromů. I vosy, které celé odpoledne člověka jen otravovaly, se už někde schovaly. Děti, kteří se celé odpoledne snažily u nedaleké říčky chytit na vlasce nějakou tu rybku, zřejmě jejich rodiče už zavolali domů. Začínají padat první kapky. Zatím jen nenápadně, aby se pak po chvíli spustil velmi silný déšť.

Z dálky slyším ozvěny prvních hromů. Černé a šedé mraky se předhánějí jeden vedle druhého. Déšť stále houstne a sílí. Na druhý břeh blízké říčky už není skoro vidět. Začíná se ochlazovat. Rtuť na teploměru ukazuje již o 6 stupňů méně. Tráva je bičována velkými kapkami. Sám musím ustoupit od zábradlí, aby na mě nepršelo.

Vidím první záblesk. Za ním hned další. A rána. Blesk musel udeřit někde blízko. Déšť má téměř vodorovný směr, masy vody se valí zprava doleva. Mezi kapkami vidím první zledovatělé kapky, slyším jejich dopad na střechu chalupy. Vysoké smrky a borovice bojují se silným větrem, na zem padají první šišky, které boj s větrem prohrávají. Neměly žádnou šanci.

Další záblesk. Tentokráte zazářila celá obloha. A po chvíli mohutná rána. Blesky šlehají jeden za druhým. Sleduji fascinovaně déšť, který začíná pomalinku ale jistě slábnout. Vycházím z terasy a nechám na sebe pršet. Voda je z počátku chladná, ale po chvíli zjišťuji, že po tom parném dni je to naopak velmi příjemné osvěžení. Z dálky slyším ještě ozvěny hromů. Bouře už přešla, padá už jen pár kapek.

Mezi mraky se objevuje modrá skulinka. Oblaka se začínají protrhávat a vysvítá slunce. Ptáci začínají zpívat. Na trávě a na listech stromů se třpytí kapky vody. Převléknu se do suchého trička a sednu si znovu na terasu. Podívám se na strom vedle chaty. Vidím tam zase ty dvě černé veverky, jak se honí nahoru a dolů. A u toho pískají.

 

Reklamy

Večer pod lampou

vecerpodlampouPrávě se rozsvítila pouliční lampa. Nejprve oranžově zablikala a po chvíli už vydává chladně bílé světlo. Stojí na rohu ulice. Pod lampou jsou dva staré betonové schody. Ten, co je položen níže, je již za ty roky okopán. Na ten druhý minulý týden sprejeři namalovali nápis „Go!“.

Pomalou chůzí se vrací domů po velmi náročném dni. Byl na přijímacím pohovoru, ze kterého nemá příliš dobrý pocit. Na některé otázky nedokázal odpovědět. Nebo spíš nemohl. Sedl si na schody. Uvolnil si kravatu u krku, rozvázal tkaničky u bot a povolil je. Chvíli si odpočine.

Začalo lehce foukat. Po horkém zářijovém dni je to velmi příjemné. Ve vzduchu je už cítit podzim. První opadané listí je větrem převalováno po chodníku sem a tam. V blízkém přístavu je slyšet houkání nákladních lodí. Dělníci rychle přeskládávají zboží do přistavených kamionů za hlasité konverzace všudy přítomných racků.

„Proč chcete odejít ze současného zaměstnání?“ vzpomíná na jeden dotaz z pohovoru. Tato otázka ho opět zaskočila. Nemůže na ni odpovědět. Nemůže jim říct, že zjistil, jak jeho šéf nejspíš jede v nelegálních obchodech s drogami a prostory firmy využívá jako skladiště. Přišel na to náhodou, když hledal nový toner do tiskárny. Ve skladu, v komodě ve třetí zásuvce bylo naskládáno několik balíčků s bílým práškem. Nezkoumal, co to je. Stejně by to ani nepoznal. Šéfovi nic neřekl.

Dlouho přemýšlel, co má udělat. Nakonec se rozhodl, že musí změnit zaměstnání a zapomenout na to, co viděl. Jenomže na každém pohovoru si znovu uvědomí, proč vlastně chce odejít. Není to vůbec jednoduché. Měl by jít na policii a oznámit to?

Setmělo se. Naložené kamiony v přístavu se rozjíždějí do všech stran. Začíná se ochlazovat. Zaváže si tkaničky, zvedne se a vyrazí směrem k domovu. Musí si odpočinout a nabrat síly na další pracovní pohovor. Třeba už bude poslední.

 

Zimní vycházka

OLYMPUS DIGITAL CAMERAJe pozdě odpoledne. Slunce už se pomalu chystá ke spánku. Jeho paprsky dopadají na zasněženou pláň a vytváří na ní krásné a tajuplné stíny. V dálce polétávají vrány a havrani, kteří občas svým křiklavým zpěvem ruší jinak naprosté ticho. Dokonalé ticho. Ticho, které můžeme v přírodě vnímat opravdu jen v zimě.

Celá příroda spí a rozhodně nechce být rušena. Opatrně našlapujeme, i tak se ale boříme téměř po kolena do sněhu. Začíná být už hodně chladno, teplota klesla hluboko pod bod mrazu. Na obloze vidíme první, nejjasnější, hvězdy. Bude hodně chladná noc.

Za tmy se vracíme do naší chalupy. Rychle rozdělávám oheň v krbu, který za dobu naší vycházky vyhasl. Dáváme si sušit mokré věci. Vaříme si čaj a mezitím připravujeme hru Kris-Kros. Ještě přinesu ze sklepa poslední kousky vánočního cukroví a můžeme začít hrát.

V chalupě je krásně teplo. Dřevo příjemně popraskává, plameny spolu s lampičkou dotváří tu správnou atmosféru. Venku už začala úřadovat paní noc. Skládáme na herní plán postupně první slova. Jsou jimi ZIMA a SNÍH.